František Sal. Tomáš Karel hrabě Kolowrat-Krakowský

25. 2. 1943 – 26. 6. 2004

Kameraman a filmový producent (1968–1989)
Správce rodového majetku (1996–2004)

Po smrti hraběte Jindřicha se správy celého majetku ujal nejmladší syn František Tomáš Kolowrat-Krakowský, který se jako jediný z Jindřichových dětí po roce 1989 vrátil s otcem z USA a natrvalo usídlil v rodné zemi pánů z Kolowrat.

Hrabě František nejprve studoval v Evropě - v Grenoblu a následně ve Vídni. Po ukončení studia se živil nejrůznějšími způsoby (například i jako námořník, kuchař nebo číšník). Po návratu do Spojených států pokračoval ve studiu na Kolumbijské univerzitě a ve 25 letech se poprvé dostal k filmování. Svůj talent dokazuje několika krátkými filmy a jako kameraman i třemi celovečerními.

Nad návratem do Čech dlouho nepřemýšlel. „S tatínkem jsme měli stejné myšlení. Věděli jsme, že restituce je mimořádná věc, která se ve světě stala možná poprvé, možná naposledy. Nešlo jen o to, napravit křivdy, ale také motivovat lidi, kteří žili a pracovali v cizině, aby se vrátili a pomohli svými zkušenostmi téhle zemi." Hrabě Tomáš bezezbytku naplnil představu pravého pána z Kolowrat. S láskou a pokorou se věnuje správě a obnově celého panství včetně Kolowratských lesů na Dianě, kde pobýval nejraději.

Opravil rybníky Hraničky a rybník Václavský, který se stává součástí jedné z významných sportovních akcí, Přimdského triatlonu. Vybudoval lesní účelové komunikace, které jsou i součástí cyklistických stezek spojujících oblasti Českého lesa. Ke zvýšení turistické návštěvnosti a rozvoji města Přimdy přispěl koupí nemovitosti pod zříceninou hradu Přimda (po Pražském hradu je považován za druhou nejstarší stavbu kamenného hradu v Čechách) a zrekonstruoval ji v atraktivní Horský hotel Kolowrat.

Hrabě Tomáš také navazuje na mecenášskou tradici svých předků a pomáhá jak kulturnímu a společenskému rozvoji celého regionu, tak i sociálně potřebným. V roce 1997 zakoupil pro památnou stavbu románského kostela sv. Jiří v Přimdě tři nové zvony, jako náhradu za původní, zničené po 2. světové válce. Osobně přispěl nemalou finanční částkou Červenému kříži a postiženým obcím po rozsáhlých povodních v roce 2002. Pravidelně přispíval na charitativní projekty nadací a nadačních fondů. Podporoval sociálně slabé a nemocné. Neváhal finančně podpořit školy, kulturu a jiné významné akce.

V roce 2001 se zařadilo Lesní hospodářství Františka Tomáše Kolowrat-Krakowského mezi sto nejlepších firem v oboru zemědělské výroby, potravinářského průmyslu a lesnictví. Cenu mu udělil Comenius – Panevropská společnost pro kulturu, vzdělávání a vědecko-technickou spolupráci.

S JUDr. Dominikou Kolowrat-Krakowskou vyplnil vysněné přání svého otce hraběte Jindřicha a založil rodinu v zemi, kde má rod Kolowrat-Krakowských své kořeny. Ve stejném roce, kdy umírá otec Jindřich, přivádí na svět a vychovává syna Maximiliana a dva roky poté dceru Francescu. V roce 2004 všemi milovaný a obdivovaný František Tomáš Kolowrat-Krakowský předčasně umírá.