Alois Josef hrabě Krakowský z Kolowrat, svobodný pán z Újezda, ThDr.

21. 1. 1759 – 28. 3. 1833

pomocný biskup olomoucký (1801–1812)
titulární biskup sareptský (od 1801)
16. biskup královéhradecký (1812/15–1830)
24. arcibiskup pražský (1830/31–1833)

Narozen hraběti Prokopovi Krakowskému z Kolowrat (1718–1774) a hraběnce Anně Markétě z Ogilvy (1725–1810).

Nejprve studoval v pražském svatováclavském semináři, kde dne 7. 4. 1775 přijal nižší svěcení. Teologická studia dokončil v Římě, kde byl roku 1781 vysvěcen na kněze a dosáhl doktorátu teologie. Již v roce 1775 byl zvolen nesídelním kanovníkem v Olomouci. Po návratu se stal roku 1783 proboštem u sv. Mořice v Kroměříži, ale na tuto dignitu rezignoval, když se stal sídelním kanovníkem v Olomouci. Arcibiskup Colloredo jej ustanovil generálním vikářem arcidiecéze a roku 1800 i ředitelem kněžského semináře v Olomouci.

Dne 1. 3. 1801 byl papežem Piem VII. jmenován titulárním biskupem sareptským (Sarepta, Sareptenus) s určením pro olomouckou arcidiecézi a téhož roku byl i konsekrován svým metropolitou v katedrále sv. Václava. Stal se sufragánem 1. olomouckého arcibiskupa Antonína Theodora Colloredo-Waldsee (1777–1811). Císař František I. jmenoval biskupa Kolowrata i skutečným císařským tajným radou.

Dne 6. 1. 1812 byl týmž panovníkem jmenován sídelním biskupem v Hradci Králové, což papež Pius VII. potvrdil až 15. 3. 1815. K slavnostní intronizaci v katedrále sv. Ducha došlo 13. 8. téhož roku. Jako biskup rozhodl roku 1816, aby se přednášky z českého jazyka a literatury staly na královéhradeckém semináři povinnými pro všechny čtyři ročníky bohosloveckého studia a byla pro ně zřízena profesura. V roce 1830 se jeho přispěním královéhradecký kněžský seminář oddělil od pražského a osamostatnil se. Za jeho vlády mělo v roce 1824 biskupské panství rozlohu 2.672 ha půdy. Roku 1825 byl v empírovém slohu přestavěn zámek Skály u Police nad Metují.

Po smrti arcibiskupa rytíře Václava Leopolda Chlumčanského z Přestavlk a z Chlumčan byl hrabě Kolowrat dne 31. 8. 1830 jmenován císařem Františkem I. jeho nástupcem na stolci sv. Vojtěcha. Úřadu se fakticky ujal dne 5. 9. 1830, avšak pallium, spolu s papežským potvrzením, obdržel od Řehoře XVI. až 28. 2. 1831, takže k jeho intronizaci došlo v katedrále sv. Víta dne 17. 4. téhož roku.

Primasem českým se stal již v pokročilém věku, kdy začal trpět poruchami zraku a sluchu. Proto řídil a spravoval arcidiecézi především prostřednictvím energického generálního vikáře Františka de Paula Pištěka, který byl pomocným biskupem pražským již od roku 1824. Kolowratův krátký pražský episkopát byl silně poznamenán rozsáhlými epidemiemi cholery, které zasáhly v podstatě celé území Čech. Tehdy byla řada klášterů proměněna v provizorní nemocnice a pražské arcibiskupství organizovalo účinnou pomoc postiženým, a to zejména v roce 1831.

Kníže – arcibiskup Kolowrat byl ještě přítomen dne 3. 3. 1833 svěcení nového pomocného biskupa Františka Tippmanna, kterého konsekroval královéhradecký biskup Karel Boromejský Hanl, avšak již tři týdny poté, dne 28. 3. 1833, v Praze zemřel. Byl pohřben do hrobky staré arcibiskupské (Pernštejnské, Kinských) kaple v katedrále sv. Víta v Praze.