Kajetán František hrabě Krakowský z Kolowrat

(12. 6. 1689–9. 2. 1769)

Komoří a skutečný tajný rada
Plukovník (1709)
Spolumajitel a velící generál pluku pěchoty č. 17 (1837)
Důstojník (24. 1. 1738)
Polní podmaršál (17. 11. 1741)
Velitel žoldnéřské armády a dělostřelectva (20. 11. (1746/48)
Polní maršál a vojenský velitel na Moravě (3. 5. 1758)
Indigenát v Sedmihradsku a Banátu (24. 1. 1749)

Předposlední dítě a poslední syn Jana Františka hraběte Krakowského z Kolowrat (1650–1723), nejvyššího kancléře království českého a Eleonory Claudie hraběnky d´Anquisola (1654–1691). Vstoupil do řádu Maltézských rytířů a do císařské armády, aby se mohl věnovat úspěšné vojenské kariéře. Nejprve se stal v roce 1709 plukovníkem. V roce 1837 se stal spolumajitelem pluku č. 17, se kterým bojoval v řadě bitev, např. u Molvic, něm. Mollwitz v pruském Slezsku (10. 4. 1741), Hohenfriedbergu (7. 6. 1745), u Štěrbohol (6. 5. 1757), u Leuthenu (3. 12. 1757), u Jaroměře (2. 8. 1758), u Hochkirchenu (10. 10. 1758), u Soreu (2. 9. 1759), u Torgau (3. 11. 1760) či u Svídnice (1. 10. 1761).

V roce 1738 se stal vojenským důstojníkem, o tři roky později polním podmaršálem. V této funkci se účastnil vyhnání Francouzů z Prahy v roce 1742, následně vytáhl v roce 1743 proti Mořici Saskému a oblehl jeho posádku v Chebu. Po dlouhých a těžkých bojích sice hrad dobyl, ale při bombardování byla falc zapálena a románský palác byl zpustošen. V roce 1746/48 byl jmenován velitelem žoldnéřské armády a dělostřelectva, s touto hodností se pak účastnil bojů sedmileté války (1756–1763). Dne 3. 5. 1758 získal hodnost polního maršála a stal se také vojenským velitelem na Moravě.

Hrabě Kajetán František zemřel v roce 1769 a byl pohřben v Brně.