Albrecht II. z Kolowrat a na Liebsteině

(1463–1510)

Politik, rádce krále Vladislava Jagellonského
Karlštejnský purkrabí (1496–1497)
Nejvyšší komorník (1496–1502)
Nejvyšší kancléř Království českého (1503–1510)

Jediný syn Hanuše II. (zemřel 1483), významného kanovníka a Kateřiny ze Šternberka (zemřela 1465) patřil mezi nejvýznamnější politiky své doby. Oženil se s Annou z Kovárně, vdovou po Hynkovi z Valdštejna, jejich manželství bylo ale bezdětné. Jeho kariéra prudce stoupala, stal se rádcem krále Vladislava Jagellonského, následně karlštejnským purkrabím (1496–1497) a nejvyšším komorníkem v zemi (1496–1502). Vrcholu své kariéry dosáhl v letech 1503–1510, kdy zastával úřad nejvyššího kancléře Království českého. Byl oddaným úředníkem krále, což se podepsalo na jeho vztazích v rodině a přišel o mnoho přátel.

V roce 1504 se pokusil upevnit vztahy mezi českým královstvím a slezskými stavy. Za to získal velký obdiv krále Vladislava II. Jagellonského, který ho považoval za svého zástupce v zemi. Tímto činem a svým chováním vzbudil Albrecht II. odpor ostatních vysokých zemských a dvorských úředníků. Začal tedy spolupracovat s královskými městy, která soupeřila s panstvem o hospodářská práva, chtěl tím zvýšit svůj politický vliv. V roce 1507 dokonce s městy uzavřel úmluvu o vzájemné pomoci.

Byla to doba téměř bezvládí, kdy král sídlil v Budíně a šlechta soupeřila o moc s městy, dopouštěla se dokonce loupeží. U krále Vladislava ho proto panstvo velmi často pomlouvalo, aby oslabilo jeho vliv. Odpor jeho nepřátel vyvrcholil roku 1508 Albrechtovým pádem. Na svatojakubském sněmu pak bylo rozhodnuto o přenesení jeho pravomocí na Zdeňka Lva z Rožmitálu – mocného šlechtice s velkými ambicemi. Král mu ale zachoval svou přízeň a v roce 1509 mu daroval panství a hrad Bělá, které zkonfiskoval rodu Gutštejnů za činy, jichž se dopustili proti jeho majestátu. V roce 1510 ho znovu jmenoval kancléřem království. V témže roce však Albrecht bez dědiců zemřel.

Proslavil se také snahou směnit konfesijní uspořádání v zemi. V roce 1505 podepsal úmluvu panských rodů proti Jednotě bratrské. Tento bojovný svazek uzavřeli také Petr z Rožmberka, Jindřich IV. z Hradce, Zdeněk Lev z Rožmitálu, Petr ze Šternberka, Jan ze Švamberka a na Strakonicích, Jan z Kolowrat na Mašťově, Jan z Kolowrat na Novém Hradě, Jindřich z Kolowrat, Jiří z Kolowrat, Mikuláš z Kolowrat a řada představitelů dalších významných rodů. Jako nejvyšší kancléř se tak postavil proti Jednotě bratrské a všem nábožensky radikálním živlům, jeho cílem bylo dosáhnout sblížení utrakvistů s katolíky.

Byl velmi obratný a podařilo se mu zvětšit rodový majetek. Za svého života se Albrecht II. domohl značného majetku. Patřily mu například statky Liebstein, Perštejn, Mělník, Kladruby a Krupka. Panství Lovosice vlastnil společně s klášterem Altzell z Drážďan, kde byl také pohřben. Protože jeho manželství s Annou bylo bezdětné, odkázal svůj majetek nevlastním synům Bernardvi a Janovi z Valdštejna, které měla Anna z prvního manželství.