Mecenášská tradice rodu

Zcela v souladu s významem rodového hesla Věrně a stále se Kolowratové věnovali také plnění obecně prospěšných cílů. Vždy podporovali oblast vzdělávání a kultury, pomáhali lidem v tíživé sociální a zdravotní situaci a aktivně se podíleli na rozvoji regionů, kde působili.

1379–1380 – Albrecht starší z Kolowrat společně se svými třemi syny Albrecht mladší z Kolowrat Purkartem a Herbortem spoluzaložil augustiniánský klášter v Dolním Ročově, který i nadále finančně podporovali.

1465 – Hanuš II. z Kolowrat daroval do Svatovítského pokladu stříbrný drahokamy posázený Kolovratský plenář s relikviemi českých patronů, dále kalich s paténou a vyšívaný ornát. Kapitulní knihovně daroval vzácný iluminovaný rukopis cestovního brevíře a další inkunábule.

1620–1700 – Hrabě František Karel I. Kolowrat-Liebsteinský během svého života finančně podporoval katolickou církev, převážně výstavbu mnoha církevních budov.

1628–1650 – Hrabě Oldřich František Kolowrat-Liebsteinský byl mecenášem katolické církve, stál například u vzniku kapucínského kláštera v Sušici, podpořil založení jezuitských kolejí v Klatovech, v Březnici a v Hlohově.

1647–1648 – Hrabě Kryštof Jaroslav Kolowrat-Krakowský finančně zajistil rozsáhlé opravy kláštera augustiniánů v Dolním Ročově.

1654 – Hrabě Václav Kolowrat-Liebsteinský zříká se majetku ve prospěch Tovaryšstva Ježíšova a rozhodne se žít v chudobě, veškeré finance čítající 178 500 zlatých určí na stavbu chrámu sv. Mikuláše a profesního domu v Praze na Malé Straně.

1655–1716 – Hrabě Norbert Leopold Kolowrat-Liebsteinský během svého života podporoval katolickou církev, stál za výstavbou, opravou či výbavou mnoha kostelů, založil také uměleckou sbírku. Svou oddanost králi projevil vykoupením Karlštejna částkou 150 000 zlatých, aby zůstal v korunním majetku, za tento čin se mu císařovna Eleonora řádně odvděčila.

1689 – Hrabě Maximilian Norbert Kolowrat-Krakowský přispěl částkou 20 000 zlatých na odstranění škod po francouzských vojácích na jezuitské koleji, gymnáziu a semináři v Klatovech.

1691 – Pátá manželka hraběte Viléma Albrechta Kolowrat-Krakowského se po ovdovění věnovala charitativní činnosti a péči o hradčanskou Loretu, již sám hrabě se čtvrtou ženou Alžbětou Apolonií Tserclaes Tilly velmi podporoval. Ludmila Eva Františka Hieserlová z Chodova se zde zasloužila o stavbu kaple sv. Josefa a v závěti z roku 1695 odkázala své svatební šaty posázené více než 6500 diamanty loretánské klenotnici. V roce 1698 byla z diamantů zhotovena Paprsková monstrance známá jako Pražské slunce.

1818–1861 – Hrabě František Antonín II. Kolowrat-Liebsteinský stál u vzniku Vlasteneckého muzea (dnes Národní muzeum), kterému odkázal knihovnu čítající 35 000 svazků knih a sbírku minerálů. Během svého života pomáhal řadě českých uměleckých a vědeckých spolků, finančně zajistil vydání řady knih.

1818–1872 – Hrabě Jan Nepomuk Karel (zv. Hanuš) Kolowrat-Krakowský-Nowohradský stál u zrodu Vlasteneckého muzea (dnes Národní muzeum) a odkázal mu část svých sbírek a březnickou knihovnu s mnoha vzácnými prvotisky a iluminovanými rukopisy. Podporoval české spisovatele, mezi jinými například Boženu Němcovou či Karla Havlíčka Borovského, zasloužil se o založení nadace pro chudé.

1818–1824 – Hrabě Josef Maria Kolowrat-Krakowský podporoval Vlastenecké muzeum (dnes Národní muzeum).

1824 – Hrabě František Josef II. Kolowrat-Liebsteinský stál při zrodu obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění (Dnešní Národní galerie), a daroval ji svou bohatou obrazovou sbírku.

1920 – Hrabě Alexander Joseph Kolowrat-Krakowský pomohl finančně zajistit automobilové závody na okruhu v Guggingu, finančně také podporoval výrobu Laurin & Klement, která byla po 1. světové válce oslabena.

Na tuto tradici navázali také hrabě Jindřich Kolowrat-Krakowský (1897–1996) a jeho syn František Tomáš Kolowrat-Krakowský (1943–2004), kteří se po roce 1989 vrátili z amerického exilu. Jejich cílem nebyla pouhá restituce majetku, ale i aktivní pomoc v ekonomicko-sociálním rozvoji demokratického Československa a později České republiky, které mohli nabídnout své bohaté zkušenosti. Jakmile se ujali správy svého majetku, začali pracovat nejen na ozdravení a znovuvybudování panství pánů z Kolowrat, ale ihned ochotně a rádi poskytovali obecně prospěšnou pomoc.

1993 – Hrabě Jindřich Kolowrat-Krakowský pronajal na dvacet let Kolowratský palác Národnímu divadlu za symbolickou jednu korunu ročně, v této tradici pokračuje rod Kolowrat-Krakowských i nadále.

1997 – Hrabě František Tomáš Kolowrat-Krakowský koupil pro památnou stavbu románského kostela sv. Jiří v Přimdě tři nové zvony jako náhradu za původní, zničené po 2. světové válce.

2000 – Hrabě František Tomáš Kolowrat-Krakowský přispěl Národnímu muzeu částkou 100 000 Kč na vydání obrazové publikace o historii budovy Národního muzea.

2002 – Hrabě František Tomáš Kolowrat-Krakowský věnoval 6 000 000 Kč na pomoc v nouzi a nápravu škod způsobených rozsáhlými povodněmi.

2008 – Maximilian, Francesca a Dominika Kolowrat-Krakowští založili Nadační fond Kolowrátek, který svou obecně prospěšnou činností pokračuje v mecenášské tradici rodu Kolowrat-Krakowských.