František Antonín II. hrabě Kolowrat-Liebsteinský

(křtěn 31. 1. 1778, Praha – 4. 4. 1861, Vídeň)

Komoří a skutečný tajný rada
1807–1810 pražský hejtman a policejní ředitel
1811–1826 nejvyšší purkrabí v Čechách – ve funkci povznesl hospodářskou a kulturní úroveň země – podílel se na založení Vlasteneckého muzea (dnes Národní muzeum)
1836–1848 státní a konferenční ministr – de facto 2. nejmocnější muž v říši – odpůrce politiky Klementa knížete Metternicha
29. 4. 1830 Rytíř Řádu Zlatého rouna
Velkokříž uherského Řádu sv. Štěpána
Rytíř Řádu Leopoldova
Držitel zlatého civilního Záslužného kříže
Čestný bailli a velkokříž Řádu Maltézských rytířů
Velkokříž saského královského Řádu Routové koruny
Rytíř ruských řádů: sv. Anny I. třídy, sv. Vladimíra II. třídy, sv. Ondřeje a Alexandera Něvského a Bílého orla
Dr.h.c. na univerzitách v Bologni a v Miláně
5. uživatel výnosu rodového fideikomisu (peněžního) a uživatel fideikomisu Kolowratů-Nowohradských (tj. Přimdy a Košátek)
Inkolát ve Štýrsku 18. 10. 1831, v Kraňsku 20. 9. 1833, v Tyrolsku 12. 9. 1836
Zakladatel Vlasteneckého muzea v Praze (Národní muzeum v Praze)

František Antonín II. hrabě Kolowrat-Liebsteinský byl jediným synem hraběte Františka Josefa II. Kolowrat-Liebsteinského (1747–1829), císařského komořího, skutečného tajného rady, čestného bailliho, velkokřižníka řádu maltézských rytířů a Kateřiny hraběnky Kolowrat-Krakowské (1747–1812). Byl posledním členem liebsteinské větve rodu.

Byl českým a rakouským politikem a nejvýznamnějším státníkem. Kariéru zahájil v české zemské politice. V letech 1807–1810 byl pražským hejtmanem a policejním ředitelem, 13. dubna 1811 byl jmenován nejvyšším purkrabím pražským, jímž byl až do roku 1826. Když císař František I. v roce 1826 vážně onemocněl, povolal hraběte Kolowrat-Liebsteinského do Vídně, aby jako státní ministr a člen Státní rady řídil její politickou sekci. Po několika měsících v úřadu vedl i sekci finanční. V roce 1829 se hrabě František Antonín stal ředitelem rozpočtové komise, která poprvé dokázala sestavit vyrovnaný rozpočet, přestože byl v zemi velký státní dluh a navíc, mnoho finančních prostředků bylo nakládáno na Metternichovu zahraniční politiku, se kterou hrabě Kolowrat-Liebsteinský nesouhlasil. Právě otázka vyrovnaného rozpočtu byla příčinou mnoha neshod Klementa Václava knížete Metternicha (1773–1859) s hrabětem Kolowrat-Liebsteinským.

Po smrti císaře Františka I. usedl na trůn jeho syn Ferdinand V., který nebyl schopen samostatné vlády. Byla ustanovena státní ministerská konference, která vládla za něj. V období 12. 12. 1836 – 13. 3. 1848 vykonával funkci státního a konferenčního ministra. Jako ministr podporoval rozvoj dopravní infrastruktury a průmyslu. Jako liberálně orientovaný politiku byl kompetentní pro vnitřní politiku a finance.

Dne 13. března 1846 přišla do Vídně revoluce, jejímž vyústěním bylo odstoupení Metternicha z úřadu. Novým ministerským předsedou byl jmenován hrabě Kolowrat-Liebsteinský. Ve dnech 20. 3.–19. 4. roku 1948 stál v čele nově vytvořeného ministerského prezídia jako první konstituční ministerský předseda rakouské monarchie. Po abdikaci císaře a nastoupení nového panovníka Františka Josefa I., došlo k opětovnému upevnění monarchie a byl zvolen nový ministerský předseda Felix kníže ze Schwarzenbergu. Došlo k rozehnání Ústavodárného říšského sněmu a byla nastolena doba neoabsolutismu.

Hrabě František Antonín v roce 1848 vystoupil ze státní služby, vrátil se do Čech a věnoval se zvelebování svých statků. Za své zásluhy byl dne 29. 4. 1830 císařem Františkem II. jmenován rytířem Řádu zlatého rouna. V Rychnově nad Kněžnou dal hrabě postavit novou školu a nechal obnovit a opravit kostel Nejsvětější Trojice. V Černé Vodě provozoval sklárnu a ve Skuhrově nad Bělou založil železnou huť, kterou nazval podle své manželky „Růženina huť“. V letech 1822–1825 dal přestavět zámek v Černíkovicích na své letní sídlo. V roce 1836 se zasloužil o výstavbu kostela Navštívení Panny Marie v Nových Domcích u Rozvadova, kterou realizoval tachovský stavitel Anthon Thurner. Kostel byl postaven na původních kamenných základech v empirovém slohu v místě staršího dřevěného kostela pocházejícího z let 1791–1808.

Hrabě se snažil o povznesení českého národa a jazyka. Byl předsedou Českého královského spolku vědců a již z Vídně podporoval zakládání dalších českých spolků, například Matice české, Jednoty ku povzbuzení průmyslu v Čechách, Měšťanské besedy a dalších. Hrabě finančně podpořil vydání řady knih, jako například almanach Sebrání básní a zpěvů A. J. Puchmajera. Byl velkým podporovatelem českého národního obrození. Spolu s Kašparem Sternberkem podporoval vznik Vlasteneckého muzea v Praze (dnes Národní muzeum v Praze). Národní muzeum bylo založeno 15. dubna 1818 v čele jeho prozatímní správy stál František Antonín hrabě Kolowrat-Liebsteinský, ten také jmenoval prozatímní výbor muzea. Jeho zakladatelskou roli symbolizuje zednické kladívko na soklu jeho sochy v Pantheonu národního muzea. Zasloužil se také o vybudování Mostu císaře Františka I. V roce 1855 se hrabě František Antonín stal donátorem sousoší sv. Františka Serafinského na Karlově mostě, kterou na plné náklady hraběte Kolowrat-Liebsteinského vyhotovil významný český sochař Emanuel Max. Socha byla věnována památce záchrany císaře Františka Josefa I. při atentátu o dva roky dříve.

Za své politické a vědecké zásluhy získal řadu vyznamenání a ocenění: Velkokříž uherského Řádu sv. Štěpána, Řád Leopoldův, zlatý civilní Záslužný kříž, Velkokříž řádu Maltézských rytířů, Velkokříž saského královského řádu Routové koruny, ruské řády sv. Anny I. třídy, sv. Vladimíra II. třídy, sv. Ondřeje a Alexandera Něvského a Bílého orla. V letech 1839–1870 získala ulice V Alejích (dnešní ulice Na Příkopě) název Kolowratova třída, a to podle rakouského premiéra a nejvyššího purkrabího hraběte Kolowrat-Liebsteinského. Oženil se 8. 6. 1801 s Růženou hraběnkou Kinskou z Vchynic a Tetowa (křtěna 22. 5. 1780, Vídeň – 16. 3. 1842, tamtéž), dáma řádu Hvězdného kříže a palácová dáma. Jejich manželství bylo bohužel bezdětné. V závěti odkázal českému muzeu svou vzácnou knihovnu čítající 35 000 svazků a sbírku minerálů, sbírky se staly nejcennější součástí muzea. Oba manželé byli pohřbeni v rodové hrobce Kolowratů v Rychnově nad Kněžnou, jejíž vchod zdobí alianční znak těchto manželů. Františkem Antonínem II. hrabětem Kolowrat-Liebsteinským vymřela tato větev rodu.