Hanuš I. z Kolowrat

(uváděn 1390–1450)

Hejtman měst pražských, plzeňského a loketského kraje
Jeden z dočasných správců českého království

Druhý syn Albrechta I. Liebsteinského z Kolowrat (zemřel 1416), hejtmana Vogtlandu a loketského kraje, soudce hrdelního soudu, přísedícího dvorského a zemského soudu a Kateřiny z Hedčan. Zdědil hrad Krašov na Plzeňsku, který si zvolil za své sídlo. Oženil se s Annou ze Stráže, se kterou měl syna Hanuše II. (zemřel 1483), který se stal kanovníkem.

Byl katolík, a proto na počátku husitských válek zachoval věrnost králi Zikmundovi a stál v čele katolické jednoty na Plzeňsku, kde měli Liebsteinští z Kolowrat své majetky. Na počátku husitských válek stáli spolu s bratrem Bedřichem na straně krále Zikmunda. Společně měli v roce 1422 postavit do boje 200 jezdců, aby pomohli Zikmundu Lucemburskému v boji s husity. Za to se jim král zaručil zápisem korunního jmění v Čechách. Tak se jim do rukou dostaly vesnice plaského kláštera. Ve stejném roce jim dal do zástavy i městečko Dobříš a hrady Točník a Žebrák. V západních Čechách tak vniklo souvislé kolowratské území věrné králi Zikmundovi.

V letech 1421–1422 Hanuš I. několikrát napadl město Příbram, které chtěl v době bezvládí získat do svého majetku a současně tím oslabit husitskou stranu. Hanuš porazil 8. září 1422 oddíly Jana Zmrzlíka na Orlíku a městské hotovosti Příbrami v bitvě u Hluboše. Stal se také významným krajským politikem a disponoval značnou vojenskou silou. Například v roce 1424 svolal krajskou hotovost proti vpádu Jana Žižky do Plzně. Na počátku října roku 1424 se konalo mírové jednání mezi zástupy katolické a kališnické šlechty ve Zdicích. Na katolické straně tehdy stál Hanuš i se svým bratrem Bedřichem. Dne 4. dubna 1429 je Hanuš uváděn také jako účastník bratislavského setkání krále Zikmunda s Prokopem Holým.

V letech 1425–1430 byly Hanušovy hrady několikrát neúspěšně obléhány husity. V roce 1430 Hanuš se svým bratrem požádali Staré Město pražské a Prokopa Holého o smír a vzájemné spojenectví, aby uhájili své statky. Svůj hrad Libštejn 8. září téhož roku vydali husitům, ale dosavadní purkrabí Jan Šmikouský zde zůstal jako hejtman. Hanuše I. z Kolowrat proto dále nalezneme mezi husitskými válečníky, například při obléhání Plzně v létě roku 1431 nebo jako hejtmana jízdního oddílu v bitvě u Domažlic dne 14. srpna 1431. Ve stejném roce se účastnil i výpravy husitů do Lužice, Slezska a na Slovensko.

Se změnou poměrů v zemi se pan Hanuš I. vrátil zpět do katolického tábora, a když byl 4. března 1434 smluven pětiletý mír mezi husitskou a katolickou šlechtou, stál již na straně císařské. Když někteří radikálové pokračovali v porušování zemského míru, Hanušovy oddíly podporovaly vojenské zásahy zemského správce Aleše Včešťovského z Rýzmurku. V tomtéž roce se v Brně od května účastnil čtvrtého kola jednání legátů basilejského koncilu, císaře Zikmunda Lucemburského a jeho zetě moravského markraběte Albrechta Habsburského se zástupci Čechů o konečném znění kompaktát.

Po vyhlášení basilejských kompaktát a zvolení císaře Zikmunda za českého krále, dočkal se také Hanuš I. nových post. V roce 1436 byl jmenován královským lovčím a o rok později i soudcem hrdelního soudu plzeňského kraje a přísedícím zemského soudu.

Po smrti císaře Zikmunda se aktivně podílel na domácí politice českého státu. V roce 1437 byl na zemském sněmu zvolen jedním ze šesti správců království, kteří měli spravovat zemi do doby, než se jí ujme Albrecht Habsburský. V této funkci zabránil vzpouře pražským měšťanů, kteří chtěli zmařit Albrechtovu korunovaci. Na korunovaci měl tu čest spolu s několika dalšími předními šlechtici nést baldachýn nad svatováclavskou korunou.

Ve čtyřicátých letech 15. století dále stoupala Hanušova politická moc, stal se hejtmanem plzeňského kraje a hejtmanem měst pražských. Dařilo se mu rozšiřovat své panství, do kterého po roce 1431 zařadil i hrad Zbiroh a město Příbram. Když v roce 1439 král Albrecht Habsburský neočekávaně zemřel, patřil mezi volitele, kteří rozhodovali o tom, kdo po něm nastoupí na trůn. K moci se dostal Jiří z Poděbrad, jehož byl Hanuš velký odpůrcem. V roce 1448 proto Hanuš I. z Kolowrat uprchnul na hrad Žebrák, kde roku 1450 zemřel.