Vincenc Maria hrabě Kolowrat-Liebsteinský

(1749–1824)

1790 kříž vojenského řádu Marie Terezie
1797 komandérský kříž
1819–1824 velkopřevorem maltézských rytířů v Čechách
23. 11. 1823 Řád zlatého rouna
1823 velkokříž Řádu čestné legie

Syn Františka Josefa I. Kolowrat-Liebsteinského (1718–1758), nejvyššího komisaře pro armádu v Čechách a Marie Karolíny z Valdštejna (1724–1782). Měl dalších pět sourozenců, z nichž nejúspěšnější byl František Josef II. Kolowrat-Liebsteinský (1747–1829), který se stal císařským komořím, skutečným tajným radou a čestným baillim a velkokřižníkem řádu maltézských rytířů, byl také významným mecenášem a sběratelem umění, například podpořil vznik obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění (dnešní Národní galerie v Praze).

Vincence Mariu čekala úspěšná vojenská kariéra. Stal se mistrem polního tažení, kapitánem tělesné gardy a velkopřevorem maltézských rytířů v Čechách, a to v letech 1819–1824. Dosáhl skvělé vojenské kariéry, během níž získal mnoho ocenění. Za zásluhy o dobytí nepřátelského tábora Calafat ve válce s Turky dne 26. 9. 1790 obdržel rytířský kříž vojenského Řádu Marie Terezie. Za bitvu u Limburgu (u Neuwied) nedaleko Koblenze dne 18. 4. 1797 byl oceněn komandérským křížem.

V bitvě u Slavkova 2. prosince 1805 velel jako podmaršál 4. rusko-rakouské koloně pěchoty o 16 000 mužích. Rakouskou část pěchoty tvořili narychlo odvedení a nezkušení mladíci, a to se negativně projevilo i v bitvě, která byla spojenci navíc špatně připravena a řízena. Dne 23. 11. 1823 mu udělil císař František II. za zásluhy Řád zlatého rouna, ve stejném roce obdržel také velkokříž francouzského Řádu čestné legie.

Vincenc Maria hrabě Kolowrat-Liebsteinský se neoženil a zemřel roku 1824 bezdětný.