František Karel I. hrabě Kolowrat-Liebsteinský

(13. 5. 1620, Innsbruck – 5. 5. 1700, Brno)

20. 7. 1658 říšský hraběcí stav
8. 11. 1660 český hraběcí stav
12. 6. 1688 Řád zlatého rouna
1647–1648 hejtman hradeckého kraje
1661–1667 prezident nad apelacemi
1667–1700 zemský hejtman na Moravě

Prvorozený syn Albrechta II. Kolowrat-Liebsteinského (1583–1648), zakladatele starší rychnovské větve rodu, říšského dvorního rady, císařského komořího, německého místokancléře a místodržícího v Království českém a Sabiny Viktorie, svobodné paní von Wolkenstein-Trostburg (1596–1684). Studoval v Praze a již roku 1642 se stal radou komorního soudu. V letech 1647–1648 byl hejtmanem hradeckého kraje. Hrabě František Karel I. byl velmi nadaný, měl císařovu důvěru, a proto byl v letech 1657–1658 vyslán k nelehké volbě Leopolda I. císařem. Byla jednou z nejobtížnějších, neboť trvala téměř rok. Na této diplomatické cestě si vedl německy psaný deník, který je dodnes důležitým pramenem k této události.

Od srpna roku 1657 do března 1658 se volebního jednání ve Frankfurtu nad Mohanem účastnilo české královské poselstvo, reprezentující českého krále jako jednoho z kurfiřtů. V jeho čele stáli dva významní čeští šlechtici, Václav Eusebius kníže z Lobkovic, vévoda zaháňský a hrabě František Karel I. Kolowrat-Liebsteinský. Pokud by volební jednání postupovalo rychle, měli dát hlas českému králi arcivévodovi Leopoldovi. Měli se také pokusit získat přistup na přípravná jednání kolegia kurfiřtů, kterého se čeští králové déle než 100 let neúčastnili a byli z něj nyní vyloučeni (to se jim bohužel nepodařilo). Leopold I. byl nakonec zvolen císařem.

Krátce po svém návratu byl hrabě František Karel vyslán jako císařský vyslanec do Varšavy. Zde měl sjednat mír mezi Poláky a Švédy po porážce švédského krále Karla X. Gustava (1622–1660) za tzv. první severní války. Mír byl uzavřen v roce 1660 v Olivě, u kterého byl hrabě přítomen.

Za své diplomatické zásluhy byl hrabě František Karel I. společně se svými bratry 20. 7. 1658 povýšen do říšského hraběcího stavu a následně 8. 11. 1660 získal také český hraběcí stav.

V letech 1661–1667 byl prezidentem nad apelacemi, stal se komořím a tajným radou, v letech 1667–1700 vykonával funkci zemského hejtmana na Moravě, v tomto úřadu dosáhl značného úspěchu. Délkou funkčního období 33 let se stal historicky nejdéle úřadujícím vykonavatelem této funkce.  Tento jeho úřad připomíná ceremoniální meč moravského zemského hejtmana, který hrabě dostal od císaře Leopolda I. Spatřit ho můžeme v expozici zámku v Rychnově nad Kněžnou. Za své zásluhy získal od španělského krále Karla II. 12. 6. 1688 Řád zlatého rouna.

Ještě před převzetím vlastního dědictví po otci se v roce 1647 stal poručníkem nezletilých sourozenců své první manželky a do roku 1658 za ně spravoval panství Častolovice. Po otci zdědil v roce 1648 panství Rychnov nad Kněžnou, ke kterému v roce 1663 přikoupil panství Chroustovice u Chrudimi, kde nechal postavit zámek. V roce 1674 přikoupil Černíkovice a další statky. Z panství Rychnov nad Kněžnou, Černíkovice a Borohrádek vytvořil fideikomis. V roce 1676 koupil Deštné v Orlických horách, takto získal také starou sklárnu, ve které se v letech 1660–1760 vyrábělo luxusní barokní sklo, tzv. kolowratský křišťál. Na jeho výrobě a výzdobě se podílela řada významných umělců, jako například malíř skla a porcelánu Ignác Preissler.

Jako moravský zemský hejtman měl povinnost vlastnit statek na Moravě, proto v roce 1668 koupil panství Líšeň u Brna (dnes městská část Brno-Líšeň). Líšeňskému renesančnímu zámku ale nevěnoval pozornost, sídlil převážně v Brně, kde si dlouhodobě pronajal nejvýznamnější městskou rezidenci, Dietrichsteinský palác na Zelném trhu.

Hrabě se rozhodl vybudovat si v Rychnově nad Kněžnou nové reprezentační sídlo. Stavbu raně barokního zámku zahájil v roce 1676 na mírném svahu pod kostelem Nejsvětější trojice. Po jeho smrti stavbu nechal dokončit jeho syn hrabě Norbert Leopold. Kromě výstavby sakrálních staveb na vlastních panstvích byl hrabě František Karel mecenášem katolické církve na různých místech v Čechách a na Moravě. Financoval východní průčelí Mariánské kaple na Svaté Hoře u Příbrami, na své náklady nechal zřídit jednu kapli na poutní cestě z Prahy do Staré Boleslavi a kapli sv. Vavřince v Karlových Varech. Za částku 1 000 zlatých pořídil oltář sv. Josefa v poutním chrámu Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku u Olomouce. Hrabě František Karel I. také přispěl částkou 1 000 zlatých na stavbu chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně, kterou nejvíce podpořil Václav hrabě Kolowrat-Liebsteinský (1634–1659). Proto je v průčelí kostela velký erb Kolowratů a uvnitř se v kapli sv. Anny nachází hraběcí hrobka.

Hrabě František Karel I. se oženil dvakrát. S první manželkou Magdalenou Ludmilou z Oppersdorfu (1625–1672) se oženil v Hradci Králové roku 1646 a měl s ní jedenáct dětí. Druhé manželství z roku 1673 s Isabellou Clarou Cecilií hraběnkou Nogarola (1630–1691), portugalskou šlechtičnou bylo bezdětné. Z jeho 11 potomků pokračoval rod synem Norbertem Leopoldem (1655–1716) a v této linii také synovcem Janem Norbertem, synem jeho bratra Leopolda Oldřicha.