Lovecký zámeček Diana

Na kopci, v centru tachovské části Kolowratových lesů, uprostřed anglického parku se nachází lovecký zámeček Diana, pojmenovaný podle řecké bohyně lovu. První zmínka o této stavbě pochází již z roku 1742. V té době zde již několik desítek let sídlí páni z Kolowrat. Kolowratové přichází do kraje pod Přimdou v roce 1675, kdy Jan Václav Novohradský z Kolowrat (1638–1690), kterému je v roce 1660 udělen hraběcí titul, kupuje panství Přimda včetně starobylého hradu a připojuje jej k dříve k zakoupenému panství Velké Dvorce, kde buduje nové sídlo. Zámek Diana pravděpodobně nechali vystavět syn a vnuk Jana Václava hraběte Novohradského z Kolowrat – František Zdeňek (1659–1716) a František Václav (1689–1738), kteří přemístili své sídlo z Velkých Dvorců právě na Dianu. Zámek nechali postavit v první polovině 18. století, údajně dle návrhu světově proslulého českého architekta italského původu Jana Blažeje Santini-Aichela (1677–1723).

Ústřední barokní patrový pavilon půdorysu rovnoramenného kříže je zastřešen kupolí, která je završena kovovým sedícím jelenem. V horním patře pavilonu se nacházejí fresky vyobrazují mytologické výjevy bohyně Diany a po stranách fresky holandských mistrů. Na centrální pavilon jsou pomocí krytých zděných mostů napojena postranní křídla.

Lovecký zámeček je obklopen rozsáhlým anglickým parkem plným vzácných dřevin – jsou zde exotické jehličnany, duby, červené buky, jírovce a mnoho dalších. K jihu se táhne alej jasanů, k severu alej jilmů, javorů a lip.

Novohradští z Kolowrat spravují panství od roku 1806, kdy rodové svěřenectví Novohradských přechází na posledního žijícího příslušníka větve Kolowrat-Liebsteinské, hraběte Františka Antonína II. (1778–1861). Po jeho smrti pak přechází svěřenectví Novohradských opět na posledního žijícího příslušníka, tentokrát březnické větve Kolowrat-Krakowských – hraběte Jana Nepomuka Karla, zvaného Hanuš (1794–1872). Po hraběti Hanušovi, velkém vlastenci a mecenáši, připadl majorát Kolowrat-Krakowských Týnec a Bešiny společně se svěřenectvím Novohradským Leopoldu hraběti Kolowrat-Krakowskému (1852–1910), jehož potomci vlastní zámek až do roku 1943, kdy je převeden na Německou říši. V roce 1945 je navrácen zpět Jindřichu hraběti Kolowrat-Krakowskému, aby mu byl po roce 1948 opět zabaven. V roce 1960 je v zámečku zřízen domov důchodců.

Když se po roce 1992 dostává lovecký zámeček zpět do majetku Jindřicha hraběte Kolowrat-Krakowského, nachází se bohužel ve velmi špatném stavu. Některé z architektonického hlediska velmi nešťastné zásahy, které byly v zámečku provedeny v souvislosti se zřízením domova důchodců, jsou již bohužel nevratné. Paní Dominika Kolowrat-Krakowská v současné době zahájila první kroky postupné a velmi dlouhodobé rekonstrukce. Podle loveckého zámečku je pojmenována i přilehlá osada a přilehlé okolí (v dřívějších záznamech též Dianaberg). V současné době se název přenesl na celé jedno polesí Kolowratových lesů, na zdejší honitbu a oboru s chovem muflonů.